Jeho jméno jste s největší pravděpodobností nikdy neslyšeli, přesto je žijící dostihovou legendou. Řecký žokej Panagiotis Dimitsanis ve svých čtyřiceti letech vyhrál snad vše, co lze v jeho domovské zemi vyhrát. Třikrát triumfoval v derby, šestnáctkrát byl řeckým šampiónem a celkově nasbíral přes 4000 vítězství v Řecku, Belgii, Francii či na Kypru. Muž, jehož vítězné série připomínají Václava Janáčka a před ním Vlastimila Smolíka – 10. února 2014 vyhrál všech sedm dostihů v daný den – by se mohl už za několik týdnů objevit v Praze. Pořadatelé Evropského poháru žokejů jednají o jeho účasti, která by bezesporu znamenala atraktivní obohacení třetího ročníku prestižní akce, plánované na sobotu 2. září. Pro mnoho tuzemských dostihových příznivců to je zároveň zajímavá šance zjistit něco o zemi, jejíž dostihový provoz se v poslední době výrazně zvedá, a to i českým přičiněním.

Řecká dostihová tradice sahá až do antiky, ale moderní éra se datuje od roku 1925, kdy bylo blízko Atén postaveno závodiště. Vrcholu popularity dosáhl dostihový sport v padesátých letech minulého století. V roce 2000 bylo jako součást olympijského parku pro jezdecké disciplíny vybudováno moderní závodiště Markopoulo Attica. Tato dráha ležící asi 40 kilometrů od metropole splňuje nejvyšší mezinárodní standardy. Po jejím otevření zaniklo bývalé závodiště v centru Atén. V posledních letech však dostihy stejně jako celá řecká ekonomika zažily velkou krizi. Obrat k lepšímu nastal až v roce 2015. Roli pořadatele převzala sázková kancelář OPAP, která je vlastněna českou Sazkou a v jejím čele stojí několik českých manažerů.
První dostihy pod taktovkou této společnosti se konaly v lednu 2016. Od samého začátku běží spolupráce s francouzskou PMU, ale i britskou a jihoafrickou sázkovou kanceláří. To umožňuje nejen sázky na dostihy v těchto zemích, ale také společný „pool“. Sázkaři v Řecku tak mohou dosáhnout na stejné kurzy a zajímavé výhry jako sázející ve zmiňovaných zemích. Během roku a půl se díky tomu podařilo výrazně zvednout sázkové obraty.

Řeckému úspěchu přitom předcházel úplně opačný trend. Zatímco ještě v roce 2006 činil obrat pod taktovkou státní loterie 337 milionu drachem, v roce 2013 to byla už jen desetina, 31 milionů. Ještě zhruba před deseti lety stálo v Řecku asi 1800 koní v tréninku, ale v roce 2014 už jen 290. Podobný úbytek zaznamenal řecký turf i v počtu majitelů. Po privatizaci se pracuje na návratu ke starým číslům, ale současné ambice jsou mnohem vyšší.

Společnost OPAP hned na začátku zainvestovala téměř milion eur do modernizace poměrně nového závodiště a také do managementu. Najala britského experta, který prošel předními sázkovými firmami Coral a Landbrokes, a z Austrálie angažovala dalšího zkušeného manažera Fina Powrieho. Počet koní v tréninku se podařilo zvednout na více než čtyři stovky. Pomáhá tomu i iniciativa, díky níž společnost platí majitelům část kupní ceny koně či náklady na dopravu. Stále populárnější je také syndikalizace, která přivádí do turfu nové majitele. Cílem je mít nejpozději do pěti let kolem 900 koní v tréninku.

Dostihy v Řecku se běhají prakticky po celý rok. Sezóna se přerušuje pouze na tři měsíce v nejteplejší části léta. Derby se koná v červenci. Při renovaci závodiště se cílilo na bezpečnost koní a účastníků, a pohodlí majitelů a diváků. Nejnižší dotace dostihu činí 4000 euro, během jednoho dostihového dne se rozdělí asi 40 000 eur.
Do roku 1990 sice sázení na dostihy bylo mnohem větší než kursové sázky na jiné sporty nebo číselné hry, ale návrat na tuto pozici bude více než těžký. Cílem je minimálně návrat na úroveň z roku 2007, kdy se v zemi prosázelo na dostihy kolem 200 milionů eur. Hned v prvním roce se podařil slušný růst obratu z 9 na 39 milionů eur, v letošním roce se předpokládá asi 50 milionů. V roce 2018 se má spustit nová online sázková platforma, a nové sázkové terminály v pobočkách OPAP. I proto mají řečtí pořadatelé velký zájem o mezinárodní spolupráci a zviditelnění svých dostihů v zahraničí.

Případné hostování Panagiotise Dimitsanise při EJC ve Velké Chuchli by mohlo být prvním krokem.