Celý článek

  • Domů
  • /
  • Vizitky aktérů EJC 2018 – Od Pedrozy po Kapodistriase

Vizitky aktérů EJC 2018 – Od Pedrozy po Kapodistriase

19 Zář, 2018 / 0

Mistr světa, který změnil disciplínu

FALEH NASSER BUGHENAIM (Katar)

Narozen: 1991

Počet vítězství: cca 70

Nejnižší váha: 54 kg

Nejlepší katarský žokej současnosti Faleh Bughenaim je bezesporu nejvšestrannějším mužem v poli letošního Evropského poháru žokejů. Ve svých 27 letech může vykázat mezinárodní úspěchy ve třech různých disciplínách – dostizích, parkuru a vytrvalostních závodech. V poslední zmíněné disciplíně byl dokonce opakovaně mistrem světa a v letech 2011 a 2014 vévodil světového žebříčku, když celkově podle statistik Světové jezdecké federace vyhrál 55 závodů. Od roku 2015 ale přestoupil mezi dostihové jezdce – a vůbec si nevede špatně.

Jako jezdec mocné stáje Al Shaqab šejka Joaana Al Thaniho zatím rodák z Dauhá nasbíral kolem 70 vítězství a procestoval svět. Mezinárodní zkušenosti sbíral v Anglii, Francii, USA, Španělsku, Itálii, Turecku, Belgii či Německu, kde předloni krátce působil u trenéra Christiana von der Reckeho.

Nezvyklý projekt katarského šejka „předělat“ talentovaného vytrvalostního jezdce na kvalitního žokeje podle všeho nese ovoce. V minulé sezóně Bughenaim skončil s 20 vítězstvími na desátém místě katarského šampionátu jezdců, což je při tamní enormní konkurenci mezinárodních hvězd pozoruhodný výkon. Bughenaim na dráze soupeřil jako rovný s rovnými například s Harrym Bentleyem, Eduardem Pedrozou, Theem Bachelotem či Tomášem Lukáškem.

Nejnovější úspěch si připsal týden před cestou do Prahy, když v britském Doncasteru dojel třetí v derby arabských plnokrevníků „President Of The UAE Cup“. I podle slov uznání od kolegů a soupeřů na Blízkém východě se zdá, že Faleha Bughenaima čeká zajímavá budoucnost.

Šampion šampionů z Hellasu

PANAGIOTIS DIMITSANIS (Řecko)

Narozen: 1976

Počet vítězství: přes 4000

Nejnižší váha: 53 kg

Všechno, co je třeba o řecké superhvězdě Panagiotisi Dimitsanisovi vědět, prozradil v kostce loňský ročník Evropského poháru žokejů. Vítěz více než čtyř tisícovek dostihů přicestoval do Prahy s širokým úsměvem, i když mu při přestupu na pařížském letišti ztratili veškerá zavazadla. Ve vypůjčené výstroji odjezdil s maximálním nasazením šest dostihů a po jistém vítězství na klisně Last Opera Song přijel k odsedlání do ceremoniálního paddocku s řeckou vlajkou kolem ramen. Dimitsanisův úspěch byl velmi populární nejen ve Velké Chuchli, kam dorazila početná komunita jeho krajanů, ale náležitou publicitu dostal také doma v Řecku.

Pro Dimitsanisovu čtvrt století dlouhou kariéru se těžko hledá srovnání. Sedmnáctkrát se stal řeckým šampionem a vyhrál prakticky všechny velké dostihy svého regionu. Poprvé na sebe upozornil začátkem 90. let jako jezdec legendární klisny Misirly. Následovalo několik vítězství v řeckém derby a dalších vrcholech kalendáře. Dimitsanis posléze podobně jako kdysi u nás Vlastimil Smolík nebo Václav Janáček nasadil k dlouhé vítězné sérii. Svůj první zlatý bičík, který se v Řecku uděluje nejlepšímu jezdci sezóny, získal v roce 1998. Od té doby se nestal šampionem jen dvakrát a svůj titul s přehledem obhájil i loni.

A to zdaleka není jediný Řekův neuvěřitelný kousek. V sezóně 2005 dosáhl 238 vítězství a v roce 2014 dokonce nenašel přemožitele v 37 procentech všech dostihů, do kterých nastoupil. Historickým dnem řeckého turfu se stal 10. únor 2014, kdy Dimitsanis ve stylu Frankieho Dettoriho ovládl všech 7 dostihů, které se toho dne konaly. Hotové legendy se vyprávějí také o stylu některých jeho vítězství, například o slavném „úprku“ v řeckém derby 2014.

Dimitsanis svým stylem s krátkými třmeny připomíná americké jezdce, většinu svých vítězství dosáhl na drahách s pískovým povrchem. Mnohokrát dokázal zvítězit také na Kypru, v Belgii a Francii, kde před pěti lety absolvoval šestitýdenní hostování. Od té doby se na francouzské dráhy příležitostně vrací, hlavně v letních měsících, kdy má řecká sezóna přestávku.

V letošní sezóně Dimitsanis na domácí půdě vyhrál 36 dostihů a směřuje za dalším titulem šampiona. Jeho úspěšnost činí 25 procent a ve dvou třetinách startů sbírá dotovaná umístění.

Světoběžník v šejkových službách

BRETT DOYLE (Velká Británie)

Narozen: 1972

Počet vítězství: přes 1100

Nejnižší váha: 55 kg

Jedna z hlavních hvězd letošního Evropského poháru žokejů přijíždí z Velké Británie. Brett Doyle je rodákem z dostihové metropole Newmarketu, kde se vyučil u známého trenéra Clivea Brittaina. Už jako 22 letý vyhrál grupu 1 Sussex Stakes na klisně Sayyedati a začal pronikat do nejužší britské špičky. Brzy si ale ujasnil, že ho ještě víc láká cestování a vydal se poznávat dostihový svět. Dosud nasbíral přes 1100 vítězství v jednadvaceti různých zemích. Devět sezón strávil v Hongkongu, kde je se 150 triumfy dodnes jedním z nejúspěšnějších Evropanů, čtyřikrát se stal šampiónem v Bahrajnu a dvakrát v Dubaji. Delší čas strávil i v Singapuru a Macau, kde se potkal s Filipem Minaříkem.

„Často se zapomíná, že Doyle je jedním z nejlepších příslušníků současné generace britských žokejů. Od poloviny 90. let ovšem na britských ostrovech strávil jen minimum času,“ napsal před několika lety prestižní časopis Thoroughbred Owner Breeder.

Britský světoběžník se může pochlubit vítězstvími na úrovni grupy 1 v šesti různých zemích. Mimořádně cenný je úspěch v klasickém Satsuki Sho, japonské verzi Velké jarní ceny, v sedle No Reason. Klasický dostih – Mehl Mülhens-Rennen na výborném Air Expressovi – vyhrál i v Německu. Celou řadu úspěchů posbíral jako stálý jezdec výborného hongkongského sprintera Joy And Fun, v jehož sedle ovládl

The Chairman’s Sprint Prize (Gr.1) na závodišti Sha Tin. Valacha trénovaného Derekem Cruzem provázel i při jeho vítězství v dubajském Al Quoz Sprintu (Gr.3) v rámci Dubai World Cupu a historické účasti na mítinku Royal Ascot. Několikrát jezdil také populárního koňského cestovatele Lusa, s nímž koncem 90. let dvakrát vyhrál grupu 2 v Římě.

Po mnoha letech v zahraničí se loni vrátil domů do Newmarketu a nastoupil k trenérovi Charliemu Applebymu do stáje Godolphin. Pracuje tedy pro dubajského vládce Mohammeda bin Rašid Al Maktúma. Jako pracovní jezdec se vydatně podílel na vítězství hřebce Masara v letošním Epsom Derby. „Při vědomí, že Masar během devíti měsíců před derby běžel ve čtyřech různých zemích, je přiléhavé, že se o něj stará podobně kosmopolitní Brett Doyle,“ podotkl list Racing Post s tím, že to byl právě Doyle, jemuž trenér Appleby po ryzákově životním vítězství děkoval mezi prvními. „V posledním roce jsem Masara jezdil každý den, dokonce jsem s ním strávil i zimu v Dubaji. Věděl jsem, že se před derby nacházel v životní formě, navíc má dostatek vytrvalosti i rychlosti,“ řekl Doyle.

Muž, který je v civilu oddaným fanouškem fotbalové Chelsea, letos na britské půdě zvítězil zatím sedmkrát. S žokejskými soutěžemi v různých koutech zeměkoule má bohaté zkušenosti, naposledy se před čtyřmi lety zúčastnil poháru žokejů v Malajsii. „Podobné akce jsou vždycky zpestřením, zvláště když se sejde dobrá parta žokejů,“ dodává.

 

Vítěz derby s golfovou holí

JEAN BERNARD EYQUEM (Francie)

Narozen: 1975

Počet vítězství: přes 1600

Nejnižší váha: 55,5 kg

Francie nastupuje do letošního Evropského poháru žokejů jako obhájce titulu. Na loňské celkové vítězství krajana Thomase Hueta by letos rád navázal Jean Bernard Eyquem, vítěz předloňského Prix du Jockey Club s fenomenálním Almanzorem. 43 letý žokej z jihofrancouzského Arcachonu patří k uznávaným jezdcům střední generace, v minulosti si udělal jméno úspěchy v dalších grupách 1 jako klasickém Poule d’Essai des Pouliches s klisnou Tie Black nebo Criterium de Saint-Cloud v sedle Shaky. V aktuální sezóně si připsal grupu 3 na Pharrellovi v pařížském Longchamp.

Své dostihové začátky si přitom Eyquem lehce zkomplikoval tím, že si neporozuměl s nepsanými zákonitostmi dostihové metropole Paříže a dlouho dával přednost působení v regionech. Pro jeho životní směřování se ukázalo jako klíčové, že jeho rodina žila kilometr od závodiště La Teste a v osmi letech se zamiloval do koní. Podle svých slov byl hyperaktivním dítětem a rodiče dlouho hledali, kde by si jejich syn mohl vybít přebytečnou energii. Nakonec ho posadili na poníka – a Eyquem od té doby začal snít o kariéře žokeje. Ve svých čtrnácti letech vstoupil do učení k známému trenérovi Patricku Bianconemu, s nímž brzy přesídlil do Hongkongu. Dnes za svého největšího učitele považuje Nicolase Clementa, v jehož stáji strávil čtyři roky, a následně dostal šanci u Jeana Francoise Bernarda.

Ve dvaceti nastoupil k renomovanému Jeanu Claudovi Rougetovi v Pau. „Užíval jsem si v té době života plnými doušky, byla to telecí léta. Pěkných pár let mi trvalo, než jsem se i jako žokej dokázal poučit ze svých chyb,“ vzpomíná. V roce 1997 přešel k Francoisi Rohautovi a pustil se nečekaným směrem – začal jezdit i překážkové dostihy. Začalo to přitom napůl z legrace vyřčenou sázkou. Eyquem v tomto období dokázal vyhrát 69 překážkových dostihů. Dodnes cítí ke kolegům jezdícím steeplechase velký respekt a mluví o nich jako o novodobých gladiátorech.

Před dvanácti lety se vrátil k Rougetovi, kde by rád svou kariéru jednou uzavřel. Potkal tam zmiňovaného Almanzora a celou řadu dalších výborných koní. Vedle čtyř desítek grupových vítězství má na kontě i zhruba 160 úspěchů na úrovni listed. Úspěšně jezdil také v Anglii, Kataru, Turecku či USA.

Jeho oblíbeným doplňkovým sportem je golf, který hraje téměř denně a udržuje se díky němu v psychické i fyzické pohodě. Jako další hobby uvádí vaření. Za svého nejbližšího přítele považuje hvězdného žokeje Oliviera Pesliera, s nímž kamarádí od čtrnácti let.

Toreador s americkým sedem

BORJA FAYOS (Španělsko)

Narozen: 1983

Počet vítězství: přes 500

Nejnižší váha: 55 kg

Potřetí ve čtyřleté historii Evropského poháru žokejů bude mít svého zástupce v soutěži Španělsko. Po dvou účastech mnohonásobného šampiona Jose-Luise Martineze tentokrát přijíždí nejvýraznější zástupce střední žokejské generace Borja Fayos. Na madridském závodišti La Zarzuela působící jezdec se v lednu přehoupl přes 500 vítězství v kariéře. Pro pražské diváky bude pikantní jeho souboj s Václavem Janáčkem, neboť právě Fayos je doma největším rivalem českého žokeje.

Zatímco Janáček dobyl ve Španělsku pět šampionských titulů, Fayos se radoval dvakrát (2008 a 2016). Letos zatím vede Janáček před Fayosem o deset vítězství.

35 letý Fayos se může opřít o rozsáhlé mezinárodní zkušenosti. Už jako žák jezdil na britských ostrovech, řadu měsíců strávil také ve Spojených státech, kde vyhrál necelé tři desítky dostihů. Úspěšně hostoval také v Dubaji, Švédsku či Itálii, na kontě má mimo jiné vítězství ve francouzském listed. Na domácí scéně zvítězil ve většině prestižních dostihů kalendáře, mimo jiné v derby (2008) a čtyřikrát v Oaks. V aktuální sezóně triumfoval ve Velké ceně Madridu.

Opakované pobyty na americké půdě výrazně ovlivnily Španělův styl. Jezdí s poměrně krátkými třmeny a vyznává ofenzivní pojetí dostihu. Řadu úspěchů slavil s tempaři, kterým umí optimálně rozvrhnout síly. Navíc disponuje silovým, důrazným finišem.

Borja Fayos se doma může opřít o početnou fanouškovskou základnou, která operuje mimo jiné na Twitteru. I samotný žokej je na sociálních sítích jako jedna z hlavních tváří španělského turfu pravidelně viditelný.

Klidná síla ze Skandinávie

Per-Anders Graberg (Švédsko)

Narozen: 1974

Počet vítězství: přes 1000

Nejnižší váha: 54,5 kg

Na první pohled působí dojmem stoicky klidného seveřana, jeho neproniknutelnou tvář by mu mohl závidět mnohý hráč pokeru. Per-Anders Graberg je ale především důsledný a cílevědomý žokej, který se neustále posouvá v kariéře i po své čtyřicítce. Například letos byl poprvé pozván do britského Ascotu, aby reprezentoval Evropu na prestižním Shergar Cupu. Graberg si při té příležitosti určitě musel vzpomenout na své tři účasti v Evropském poháru žokejů. Zatímco v Praze ale hvězdní žokejové soupeří každý sám za sebe, Britové pořádají týmovou soutěž a Graberg nastoupil před 30 tisíci diváky ve společné ekipě s Francouzem Géraldem Mossém a Němcem Andraschem Starkem.

Na severu Evropy si mnohonásobný švédský šampion udělal jméno především v sedle nezdolného ryzáka Bank Of Burden, který doma ovládl řadu grupových dostihů a získal přezdívku „král Skandinávie“. I díky tomuto koni se stal Graberg rekordmanem

– jako jediný v historii pětkrát vyhrál nejprestižnější skandinávský dostih Stockholm Cup (Gr.3). Mezi jeho úspěchy se nachází i kompletní sbírka všech severoevropských derby. „Zhruba 70 procent dostihů ve Skandinávii se běhá na umělém povrchu nebo na písku, máme čtyři až pět mítinků týdně,“ shrnuje žokej, jehož domovskou drahou

je nedávno otevřený Bro Park.

Graberg byl od dětství všestranným sportovcem. Hrál fotbal a golf, lyžoval a od dvanácti let začal jezdit na koni. Jako chlapec se trápil nízkou postavou, jeho růst se zastavil na 164 centimetrech. Právě díky tomu si ho ale v patnácti letech vyhlédli hledači jezdeckých talentů. Vyučil se u trenérů Johna Hubera a Mischi Khan. Začátky byly krušné, své první vítězství získal až na šedesátý pokus. Postupně se ale začal posouvat výš a po čase mu začala být Skandinávie malá. Koncem 90. let pracoval u amerického trenéra Richarda Mandelly, kde byl jeho mentorem hvězdný žokej Gary Stevens. Zimy tráví už řadu let na Blízkém východě, nejčastěji v Dubaji, kam skandinávští trenéři včetně Grabergova šéfa Nielse Petersena zajíždějí s několika nejlepšími koňmi.

Při třech účastech v Evropském poháru žokejů byl dvakrát třetí v hlavním dostihu EJC Leram Million s běloušem Sign Of The Zodiacem. Vítězství na české půdě se mu dlouho vyhýbalo, ale v květnu se ho dočkal v jednom z vrcholů letošní sezóny. Trenér Václav Luka ml. mu nasedlal vítězku Jarní ceny klisen Lady Westminster. Dobře rozehraný má také letošní švédský šampionát.

Graberg je pověstný svým smyslem pro humor. Švédští novináři o něm svého času napsali, že má obličej rockové hvězdy a pohybuje se jako Mick Jagger. „To nevím, ale měl jsem příležitost jezdit koně v barvách hudebního skladatele a někdejšího člena skupiny ABBA Bennyho Andersona. Je to velmi milý člověk, který intenzivně podporuje švédské dostihy. Sponzoroval například mistrovství světa jezdkyň v Bro Parku,“ směje Graberg. Jeho oblíbeným jídlem jsou speciality švédské kuchyně a bez ohledu na termínovou listinu si ke každé večeři dává sklenku vína nebo šampaňského.

Veterán mezi koňmi a biliárem

Andreas Helfenbein (Německo)

Narozen: 1967

Počet vítězství: přes 1700

Nejnižší váha: 54 kg

Jednapadesátiletý Andreas Helfenbein je dalším z nezdolných veteránů dokazujících, že věk je pouhé číslo. Rodák z Frankfurtu nad Mohanem se sice začal učit svému řemeslu v době, kdy neexistovaly mobilní telefony ani internet a většina jeho dnešních soupeřů ještě nebyla na světě, ale dostihy ho dosud neomrzely. Dokonce tvrdí, že teprve v posledních letech se dostal do té správné jezdecké pohody. Přehodnotil životosprávu a jídelníček a snaží se co nejvíc si ježdění užívat. Je to vidět i v letošní sezóně, kdy nadále dostává šance na koních šampiona německých trenérů Markuse Kluga. V rozmezí několika měsíců vyhrál dva dostihy grupy 3 s populárním hřebcem pojmenovaným po známém kolínském kabaretiérovi Millowitschem a neméně prestižní dostih klisen Schwarzgold-Rennen.

Helfenbeinova kariéra přitom v mnoha ohledech připomíná jízdu po horské dráze, kde velké dny střídaly strmé pády. V německé špičce se drží třicet let, ve svých nejlepších sezónách dokázal vyhrát i stovku dostihů ročně. Připsal si přes 150 vítězství v dostizích kategorie blacktype, jezdil špičkové hřebce jako Sternkönig nebo Hondo Mondo a s klisnou Mystic Lips vyhrál německé Oaks. Podíval se do Velké Británie, Francie, Jihoafrické republiky, Japonska, Hongkongu nebo Kataru, nejvíce se mu dařilo na asijském turné v Macau. V mezidobí ale také bojoval s těžkými

zdravotními problémy a dalšími peripetiemi. Před čtyřmi lety byl stálým jezdcem horkého favorita německého derby Sea The Moona, ale těsně před dnem D ho potkal těžký pád a třebaže se rychle dokázal oklepat, majitel ho vyměnil za hvězdného Christophe Soumillona. Helfenbein pak sledoval z tribuny, jak hřebec vyhrává zadrženě o 11 délek.

V dětství strávil většinu prázdnin v jezdeckých oddílech. K profesi žokeje ho nasměroval rodinný známý, který si všiml chlapcových ideálních tělesných rozměrů a upozornil ho na skutečnost, že se v té době ve Frankfurtu nacházelo významné závodiště. Po první návštěvě dostihů měl Helfenbein o své vysněné profesi jasno. Sám říká, že si život bez koní neumí představit. Je o něm známé, že má ve stájích vždy nějakého koňského oblíbence. Jednoho kdysi po odchodu z dráhy koupil, o další klisně v nadsázce prohlásil: „Kdyby to byla ženská, okamžitě bych ji požádal o ruku.“

V civilu je Andreas Helfenbein nadšeným hráčem biliáru, baví ho zejména pool a „devítka“. Třebaže během působení v Macau dokázal vyhrát týdenní mezinárodní turnaj, sám své schopnosti za kulečníkovým stolem nepřeceňuje. „Nehraju špatně, ale při téhle hře se nervuji mnohem víc než v sedle. A pokud chcete vyhrávat, musíte mít nervy z oceli,“ směje se. Na Evropský pohár žokejů přijíždí podruhé. Loni získal dvě umístění a atmosféra mezinárodního souboje v Praze mu natolik učarovala, že nad letošní nominací ani na okamžik neváhal.

Pyrenejský šampion se slabostí pro rekordy

Václav Janáček (Česká republika)

Narozen: 1985

Počet vítězství: 1011

Nejnižší váha: 55,5 kg

Už potřetí se Václav Janáček vrací na Evropský pohár žokejů a tentokrát nepřijíždí sám. Spolu s ním míří z Pyrenejského poloostrova do Prahy také dva kolegové, což výmluvně svědčí o Janáčkových kontaktech i současné pozici ve španělských dostizích, kde posledních sedm let působí.

Ve svých 33 letech má rodák z Chroustovic u Chrudimi na kontě pět titulů šampiona jezdců v Česku, pět ve Španělsku a jeden na Slovensku. A stále dobývá nové mety. V létě se stal teprve druhým českým žokejem po Filipu Minaříkovi, který pokořil hranici 1000 vítězství. Na Don Sanchovi si připsal vytoužené vítězství ve španělském derby a před měsícem nadchl suverénním triumfem s klisnou Blessed Kiss v českém St. Legeru bez toho, aby v cílové rovině vůbec použil bičík.

Na rozdíl od mnoha kolegů a soupeřů Janáček nepochází z dostihové rodiny. Poprvé se blíže setkal s koňmi až ve čtrnácti letech. K tomu, že nastoupil na Střední školu dostihového sportu a jezdectví, výrazně přispěl i fakt, že v deváté třídě vážil pouhých 42 kilogramů. Už jako žák začal dostávat pravidelné šance od trenéra Filipa Neuberga, jehož stáj v Pavlině dvoře u Mimoně se posléze stala Janáčkovým prvním profesionálním působištěm.

V jeho sbírce úspěchů jsou na čestném místě vítězství s hvězdnými vytrvalci Donnem Hallingem a Trip To Rhodosem v St. Leger Italiano (Gr.3) a dva triumfy v Českém derby (2006 Laureat, 2008 Tullamore). Kromě toho posbíral dvanáct dalších vítězství v klasických dostizích sedmi různých zemí. Od začátku kariéry také láme všemožné rekordy. Byl to on, kdo vymazal z tabulek legendárního Vlastimila Smolíka a posunul v roce 2009 maximální počet vyhraných dostihů na českém území během jednoho kalendářního roku na 82. Dodnes je také nejmladším jezdcem se 100, 500 i 1000 vítězstvími a navíc jediným Čechem, který jel v nejbohatším evropském dostihu Ceně vítězného oblouku v Paříži.

Kromě deseti evropských zemí dokázal Janáček zvítězit i v takových destinacích jako Maroko nebo Katar, kde strávil část minulé zimy díky doporučení svého kolegy a blízkého přítele Tomáše Lukáška. Pohár pro celkového vítěze Evropského poháru žokejů sice dosud nad hlavu nezvedl, ale už dvakrát po něm sahal – v roce 2015 skončil celkově čtvrtý, o rok později druhý. Ve volném čase se věnuje dceři Viktorii a rád rybaří.

Vládce dostihové Nikósie

Konstantinos Kapodistrias (Kypr)

Narozen: 1988

Počet vítězství: přes 1500

Nejnižší váha: 52 kg

Britský dostihový list Sporting Life kdysi označil dráhu v kyperské Nikósii za „nejpitoresknější závodiště na světě“. Nyní do Prahy poprvé přijíždí tamní čtyřnásobný šampion Konstantinos Kapodistrias, o němž se v jeho domovské zemi mluví jako o největším jezdeckém talentu současnosti. Doma ho lidé poznávají na ulici a společně s řeckým kolegou Panagiotisem Dimitsanisem patří k největším ambasadorům dostihového sportu na okruhu mezi Aténami a Nikósií.

Kapodistrias jezdí dostihy čtrnáct let a vzhledem k tomu, že naváží 52 kilogramů a v průměru startuje na třech mítincích týdně, se může opřít o mnohem větší „vyježděnost“ a zkušenosti než jeho vrstevníci ze střední Evropy. Od roku 2004 startoval ve zhruba 10 tisících dostizích a nasbíral přes 1500 vítězství.

V roce 2005 ho kyperský Jockey Club vyhlásil nejlepším žákem, po vyučení

kraloval i žebříčku profesionálů v letech 2011, 2015, 2016 a 2017. Stejně jako jeho řecký protějšek Dimitsanis kontroluje i průběžné vedení v letošním roce, kdy zatím slavil 55 vítězství při úspěšnosti 19 procent.

Při těchto počtech nepřekvapí, že si populární „Kosta“ v posledních letech připsal úspěchy v drtivé většině vrcholů kyperské sezóny. Předloni po rázném útoku v posledním oblouku ovládl kyperské derby, na kontě má i tamní Oaks a třikrát St. Leger. Čtyřikrát se radoval z triumfu v prestižním „Poháru Afrodité“ a třikrát v Eclipse Cupu. Má renomé razantního jezdce s pevnou rukou, který i na menších pískových drahách prokazuje dobrý odhad tempa.

Slovenský matador v nové roli

Jaroslav Línek (Slovensko)

Narozen: 1976

Počet vítězství: cca 480

Nejnižší váha: 58 kg

Na domácí půdě vyhrál prakticky všechno, co se dalo, ale jedno vítězství se Jaroslavu Línkovi dlouhá léta vyhýbalo. Jeho sen o Slovenském derby se zdál být až zakletý. Známý dostihový flegmatik ale nepropadal frustraci. Když se letos zase jednou ocitl bez správného koně, vzal do ruky telefon a zavolal trenérovi Luboši Urbánkovi, zda by mu nesvěřil svého Mon Cheriho. Plácli si – a hnědák stáje Lokotrans slavně zvítězil. Lví podíl na jeho úspěchu měl právě ostřílený profesionál, který temperamentnímu hřebci optimálně rozvrhl síly a dokonale načasoval závěrečný finiš.

Sedminásobný slovenský šampion zosobňuje klasický typ všestranného žokeje, těžící z nepřeberných zkušeností i výborného fyzického fondu. Umí dobře číst tempo dostihu, najít svým svěřencům optimální pozici a důrazně je vyjet ve finiši. Jeho velkou devizou je také dokonalá znalost hlavních drah na ose Praha – Bratislava – Budapešť.

Línek pochází ze Záhoří, regionu na západu země, považovaného za přirozené centrum slovenského turfu. Vyrůstal v Borském Mikuláši, kde spolu se svým dvojčetem Pavlem začínal na ponících. Protože ho to táhlo ke koním, vyučil se ošetřovatelem, ale chvíli trvalo, než našel svou parketu. Po nástupu do stáje PD Senica jezdil dostihy s amatérskou licencí a upozornil na sebe jako nadějný

překážkový jezdec. Jednou se dostal do cíle Velké pardubické a na nezkrotném tempaři Almanzorovi vyhrál řadu velkých steeplechase. Když přestoupil mezi profesionály, začal se i kvůli většímu riziku zranění soustředit pouze na rovinové dostihy.

Z téměř pěti stovek vítězství vyčnívají čtyři maďarská derby (2004 King’s Honor, 2006 Thunder Groom, 2013 Mayday, 2015 Quelindo), jedenáct úspěchů v klasických dostizích na Slovensku a devět mezinárodních vítězství na bratislavském mítinku Turf Gala. Minulou neděli k nim přidal triumf v rakouském derby v sedle Gugus des Brieres. Zřejmě největším úspěchem zůstává švýcarské listed na maďarském vytrvalci Thunder Teddingtonovi, který byl nedlouho poté prodán do Austrálie.

Od loňského roku působí Jaroslav Línek jako samostatný trenér v západoslovenské Lakšárské Nové Vsi a také v této roli slaví úspěchy. Trénování obvykle přináší odliv jezdeckých příležitostí, Línek však navzdory tomu loni dokázal získat další titul slovenského šampiona. V letošním žebříčku je v době uzávěrky těsně druhý za Jiřím Palíkem. Podobně jako Per-Anders Graberg nebo Bauyržan Murzabajev je také on živým inventářem Evropského poháru žokejů, zúčastnil se všech dosavadních ročníků. Předloni vyhrál hlavní dostih mítinku EJC Leram Million v sedle rakouského Pretoriana, loni dovedl dvouletého King Hearta k úspěchu v Gerschově memoriálu.

Jednička katarského šejka

Tomáš Lukášek (Česká republika)

Narozen: 1984

Počet vítězství: 447

Nejnižší váha: 56 kg

Kdyby byl Tomáš Lukášek fotbalista, psalo by se o něm zhruba toto: po solidní kariéře v domácí lize dostal šanci ve velkém mezinárodním klubu, kde se jako jeden z hrstky Čechů dokázal mezinárodně prosadit a dotáhl to až do reprezentace. Platnost posledního tvrzení dokládá fakt, že 34 letý žokej bude už podruhé hájit české barvy na Evropském poháru žokejů. Zbytek symbolizuje jednoduchá statistika – svých více než 400 vítězství Tomáš Lukášek posbíral v jedenácti různých zemích, mimo jiné ve Francii, Itálii, Německu, Turecku či Malajsii. Především ale jako první Čech získal prestižní kontrakt v Kataru. Během dvou zim se prosadil mezi tamní špičku a získal místo jezdecké jedničky v jedné z velkých stájí.

Dostihy má Tomáš Lukášek v genech. Jeho dědeček Antonín byl v 70. letech úspěšným žokejem a trenérem, připravoval mimo jiné favoritku Čs. derby 1972 Valerianu. Samotný Tomáš už jako mladý jezdec vystřídal několik dobrých adres

v českém turfu jako DS Pegas. Stále víc ho to ale táhlo do zahraničí, ostatně už ve svých začátcích sbíral zkušenosti jako pracovní jezdec v Anglii nebo Itálii. Velkým počinem bylo několikaměsíční angažmá v Malajsii, kde vyhrál mimo jiné Perak Derby. Dlouhodobě nakonec zakotvil v Polsku, což se ukázalo jako osudová volba. Na varšavské dráze Sluzewiec se vypracoval v jednoho z nejpopulárnějších žokejů. Svá čtyři vítězství v polském derby (2011 Intens, 2014 Greek Sphere, 2016 Caccini, 2017 Bush Brave) získal pro čtyři různé trenéry. Hřebce Intense a Bush Bravea dovedl k zisku polské trojkoruny, na neméně hvězdném Caccinim po sérii polských vítězství dojel pátý ve Velké ceně Berlína (Gr.1).

Především ale jako šampion polských žokejů načerpal cenné kontakty, díky nimž se v zimní sezóně 2016/2017 jako první Čech vydal na angažmá do Kataru. Jako dvojka u trenéra Hadiho Nassera Al Ramzaniho, který připravuje koně druhého nejbohatšího šejka v zemi Mohammeda Bin Hamad Khalifa Al Attiyaha, nasbíral deset vítězství. Na loňskou zimu se vrátil už jako stájová jednička. Ve své druhé katarské sezóně vyhrál 24 dostihů včetně tamní verze Velké jarní ceny s klisnou Abou a pěti dostihů listed. V konečném účtování to znamenalo páté místo v šampionátu. V Dauhá se potkal i s dvěma soupeři z EJC: Eduardo Pedroza byl v celkové tabulce třetí, nejlepší rodilý Katařan Faleh Bughanaim desátý.

Už za měsíc se Lukášek vydá do Kataru potřetí. Na tamních mílových oválech jsou dostihy výrazně rychlejší a tvrdší než v Evropě. V průběhu dostihu není prostor na přílišné taktizování, žokej naopak musí mít velmi ostré lokty. Lukášek ale s přehledem zvládá i evropský styl, ne nadarmo exceluje ve Varšavě, která disponuje jednou z nejdelších cílových rovin v regionu. Kromě Polska a Kataru má na kontě klasická vítězství i na Slovensku a v Rakousku. Doma vyhrál třikrát Jarní cenu klisen (2010 Vinnah, 2013 Nidara, 2014 Najinska) a dvakrát St. Leger (2007 Savignon, 2010 Taro). Na loňském EJC byl třikrát druhý, dvakrát třetí a v závěru odpoledne útočil na celkové vítězství.

Kometa na cestě vzhůru

Bauyržan Murzabajev (Kazachstán)

Narozen: 1992

Počet vítězství: 291

Nejnižší váha: 54 kg

Vítěz druhého ročníku Evropského poháru žokejů Bauyržana Murzabajev krok za krokem naplňuje pověst jednoho z nejperspektivnějších mladých žokejů současnosti. Ještě před šesti lety byl anonymním mladíkem z kazašské vesnice Čubar, který vyrůstal na závodišti v Almaty a podobně jako jeho bratr Jeleman začínal v tradiční „alambajce“, ultravytrvaleckých závodech na 20 kilometrů ježděných bez sedla. Od začátku ale snil o kariéře v moderních dostizích. Díky kazašským kontaktům se dostal jako ošetřovatel a pracovní jezdec do Česka k trenérovi Arslangireji Šavujevovi. Dostihy zpočátku jezdil sporadicky, ale záhy po prvním vítězství kariéry 14. července 2012 v Lysé nad Labem na populárním Zápaďákovi si jeho talentu všimlo několik trenérů a začali mu pravidelně dávat šance.

Takřka přes noc se stal jedním z nejúspěšnějších jezdců v regionu. Tři roky za sebou (2013 – 2015) byl českým šampiónem a začal pravidelně hostovat i v Maďarsku, Polsku či na Slovensku. V roce 2016 vyhrál České derby s hnědákem Gontcharem, na kontě má i šest dalších vítězství v klasických dostizích čtyř různých zemí. Jeho první zaměstnavatel Arslangirej Šavujev mu opakovaně svěřil koně evropské třídy jako Meandre, Dux Scholar nebo Limario, takže si ho záhy všimli „hledači talentů“ z Německa. U našich západních

sousedů v současnosti panuje velká poptávka po talentovaných mladých jezdcích, a Murzabajevovi se otevřelo hned několik možností, jakým směrem se pustit dál.

S německými dostihy se začal intenzivně seznamovat předloni ve stáji berlínské trenérky slovenského původu Evy Fabiánové, kde byl v té době jeho hlavním mentorem a pomocníkem bývalý úspěšný žokej Jan Korpas. Jeho slabinou byla neznalost němčiny, přesto se o něj stále více začaly zajímat velké stáje. Nakonec loni přestoupil k mezinárodně nejúspěšnějšímu německému trenérovi Andreasi Wöhlerovi, jehož centrála se nachází v areálu bývalého hřebčína Ravensberg nedaleko Güterslohu. Tam Murzabajev působí vedle stájové jedničky Eduarda Pedrozy a dvojky Jozefa Bojka. Už loni si připsal grupu 3 Herzog von Ratibor-Rennen v sedle pozdějšího účastníka Českého derby Poldi’s Lieblinga, letos dovedl k vítězství na stejné výkonnostní úrovni v Hamburku klisnu Taraju. Kromě toho má na kontě tři vítězství v listed. V loňském německém šampionátu skončil dvanáctý, letos je zatím s 30 vítězstvími na sedmém místě.

Navzdory práci na jedné z nejprestižnějších adres v německých dostizích Murzabajev stále zvládá občasné výlety do střední Evropy. Jen letos na jaře vyhrál tři klasické dostihy v Bratislavě a Budapešti, dvakrát se prosadil na slovenském mítinku Turf Gala. Mezi soupeři vyniká psychickou odolností a vůlí na sobě pracovat. Jeho perfekcionismus je pověstný. Před dvěma lety se odchodem z Česka nebál jít do rizika – a sázka na budoucnost se mu pomalu začíná vracet.

 

Dubajský rekordman

Tadhg O’Shea (Irsko)

Narozen: 1982

Počet vítězství: cca 900

Nejnižší váha: 54 kg

Je mu 36 let, ale v Dubaji je už nyní právem považován za žokejskou legendu. Tadhg O’Shea letos získal rekordní šestý titul dubajského šampiona, když zvítězil ve 44 dostizích a na dotacích jen za tuto zimu vyjezdil 5,3 milionu emirátských dirhamů (asi 30 milionů korun). Sympatický Ir v minulé sezóně působil u trenéra Erica Lemartinela ve stájích šejka Khalify Bin Zayeda Al Nahyana. O jeho prestiži ve Spojených arabských emirátech výmluvně svědčí fakt, že dvanáct let za sebou jezdil na nejprestižnějším mítinku v rámci Dubai World Cupu.

Kromě dostihů anglických plnokrevníků se mu pravidelně daří i v kláních arabů. „Arabští koně jsou specifičtí a někdy hodně sví. Když je ale člověk pochopí, jsou i tyhle dostihy docela zábavné,“ říká O’Shea, jehož největším dosavadním úspěchem je právě vítězství v grupě 1 pro araby Dubai Kahayla Classic s klisnou Mizznou.

Do Dubaje se dostal díky programu šejka Hamdana Al Maktúma, který sponzoroval čtyřměsíční dubajskou stáž pro nejlepšího učně Irska. O’Shea byl ve své vlasti šampionem žáků hned dvakrát v letech 2001 a 2002. Nabízené šance bezezbytku využil, čtyři roky působil jako jezdecká dvojka přímo v šejkově stáji. Loni odjezdil svého 400. vítěze ve Spojených arabských emirátech, celkový počet jeho vítězství se pohybuje kolem devíti stovek. Kromě Irska, Anglie a Dubaje se někdejší odchovanec trenéra Michaela Halforda představil i v Kataru, Bahrajnu, Turecku, Polsku a několik měsíců strávil i v Singapuru.

O’Shea vyhrál celou řadu grupových dostihů, v posledních sezónách se mu dařilo zejména s dvojnásobným vítězem Al Maktoum Challenge R1 (Gr.2) La Bernardinem. Na britské půdě zůstává jeho největším úspěchem Lennox Stakes (Gr.2) v sedle Finjaana. I nadále si počíná podle svého motta: „Chci vyhrát co nejvíc dostihů a zůstat celý.“

Do Prahy přijíždí Tadhg O’Shea podruhé, při první účasti v Evropského poháru žokejů v roce 2015 byl tuzemskými trenéry až trestuhodně přehlížen. Jeho jediným ritem byl outsider 100:1 Nyani Tomba v hlavním dostihu, zbytek odpoledne sledoval O’Shea z tribuny. Věřme, že podruhé už tuzemské stáje podobnou chybu neudělají. Dubajský rekordman a nositel ideální žokejské postavy bude jednou z největších hvězd letošního ročníku.

Úřadující vítěz Českého derby

Vladimir Panov (Rusko)

Narozen: 19781

Počet vítězství: cca 500

Nejnižší váha: 53 kg

České publikum ho má v čerstvé paměti. Ruský žokej působící v Německu Vladimir Panov v červnu slavil právě ve Velké Chuchli svůj zatím životní úspěch, když dovedl hnědku Blessed Kiss k vítězství v Českém derby. Vůbec první Panovovo vítězství v modré stuze se zrodilo po spolupráci s trenérem Igorem Endaltsevem. Není to zdaleka poprvé, kdy Panov spojil síly s ruskou dostihovou diasporou a kdy neváhal za atraktivním angažmá v dostihu cestovat stovky kilometrů.

Narodil se v kavkazském Pjatigorsku do koňařské rodiny. Jeho matka byla úspěšná trenérka arabských plnokrevníků a v synovi velmi brzy rozpoznala jezdecký talent. Panov tak poprvé startoval v dostihu arabů v pouhých třinácti letech a dodnes si pamatuje, že do cíle dojel na druhém místě. O dva roky později zamířil do nově otevřené dostihové školy. V Pjatigorsku se v té době stále nacházely zhruba čtyři stovky koní v tréninku, ale Panov doma po vyučení neviděl pro sebe perspektivu a na doporučení kolegů zamířil za angažmá do Polska. Na varšavském závodišti Služewiec se mu dařilo více než solidně a také zde dělil svůj čas mezi anglické plnokrevníky a araby.

V roce 2001 mu zatelefonoval rodinný známý, žokej Viktor Šulepov, zda nemá zájem o práci v německém Hannoveru. S pomocí dalších krajanů v čele s trenérem Wilhelmem Giedtem se mu postupně podařilo v Německu uchytit. V dalších letech vystřídal několik štací včetně špičkových stájí Andrease Wöhlera a Waldemara Hicksta, ale nakonec znovu zakotvil na závodišti Neue Bult u Hannoveru, které považuje za svůj druhý domov. Jeho největšími úspěchy zůstávají tři vítězství na úrovni grupy 3 a celá řada triumfů v dostizích listed.

Díky dobrým kontaktům s americkými Rusy Vladimir Panov opakovaně strávil zimní přestávku na Floridě, kde odjezdil i několik dostihů a podařilo se mu dokonce zvítězit.

Panamský kouzelník se vztahem k Česku

Eduardo Pedroza (Panama)

Narozen: 1974

Počet vítězství: cca 1600

Nejnižší váha: 56 kg

Příští rok to bude dvacet let, co panamský žokej Eduardo Pedroza poprvé přijel do Prahy na České derby. Jako zcela neznámý mladík tenkrát obsadil se Sotorem druhé místo za Ray Of Lightem. Od té doby se už coby velká hvězda několikrát vrátil a připsal si na chuchelské půdě dvě vítězství. S Českem ho pojí vřelé vztahy, má na zdejších závodištích mnoho známých a jedním z jeho nejbližších přátel v Německu je kolega a generační souputník Filip Minařík. Nyní Pedroza poprvé přijíždí na Evropský pohár žokejů a jeho vystoupení v sedle někdejšího šampiona německých sprinterů Shining Emeralda v hlavním dostihu bude bezesporu jedním z vrcholů letošního ročníku. „Nemůžu se dočkat, do Prahy se strašně těším,“ vzkazuje 44 letý žokej, který je pověstný svým elegantním jezdeckým stylem i obrovskou motivací bez ohledu na kategorii a dotaci dostihu.

Vyučil se v rodné Panamě, kde jsou dostihy společně s fotbalem jedním z národních sportů. Pochází z rozvětvené koňařské rodiny, žokeji byli jeho bratr i dva bratranci. Samotný „Eddie“ se začal učit v roce 1989 a na dráze debutoval v prosinci 1991. Dodnes vzpomíná na tvrdou konkurenci mezi panamskými jezdci: „Na škole nás bylo hodně učňů a většina jezdila velmi dobře. V takovém prostředí musíte vyvinout obrovské úsilí, abyste se prosadil, selekce je obrovská.“ Prvními Pedrozovými vzory byli krajané Laffit Pincay jr. a Jorge Velasquez. „Já vždy říkám, že nejlepší žokejové pocházejí z Panamy. Na každém kroku je tam vidět vliv

Ameriky, dostihy jsou tvrdší. Na bariéře je stále plno, každou chvíli jste zavření. Některé situace jsou opravdu na hraně, ale rozhodčí je trestají méně než třeba v Evropě,“ dodává s tím, že v Panamě vyhrál 99 dostihů.

V roce 1995 ho pozval strýc žijící v Brémách, aby si prohlédl jemu tehdy zcela neznámé evropské dostihy. Pedroza přijal – a už v Německu zůstal. Začínal u Stefana Wegnera, po krátkém čase přestoupil jako čtvrtý jezdec k trenérovi Andreasi Wöhlerovi. Působí u něj dodnes, posledních patnáct let jako stájová jednička. Čtyřikrát (2007 – 2010) byl německým šampionem a dosud slavil třináct vítězství v grupě 1 na hvězdných koních jako Protekcionist, Novellist, Sabiango či Potemkin. Za svůj největší úspěch kariéry ale považuje čtrnáct let starý triumf v Dubai Duty Free (Gr.1) s ryzákem Paolinim. „To je zvláštní kapitola v mém životě, první skutečný úspěch na mezinárodní scéně. S Paolinim navíc nebyla snadná domluva, byl hodně chtivý,“ vzpomíná.

Přestože se může pochlubit deseti klasickými vítězstvími ve třech zemích, na vytoužený úspěch v německém derby zatím nedosáhl. V aktuální sezóně byl v sedle favorita Royal Youmzaina třetí. Prozatím vyhrál alespoň modré stuhy v Kataru (2015 Rogue Runner) a na Slovensku (2007 Carmond). Navzdory zdravotním problémům z posledních let se Pedroza stále drží mezi evropskou špičkou. Zimní angažmá v Kataru ve společnosti dalších hvězd zakončil jako třetí muž statistiky, na jaře zvítězil v italském Oaks. V Německu nadále patří k nejpopulárnějším žokejům. „Jak jezdím? V dostihu se většinou orientuji podle situace, snažím se reagovat na aktuální průběh. To je myslím klíč k úspěchu. Dobrý jezdec se musí umět rozhodnout podle naturelu koně a být maximálně flexibilní,“ shrnuje své profesní motto.

Portugalský talent na vzestupu

Ricardo Sousa Ferreira

Narozen: 1993

Počet vítězství: cca 200

Nejnižší váha: 55,5 kg

Podobná premiéra jako loni, kdy při Evropském poháru žokejů proběhl první start řeckého žokeje v Česku, se chystá i v letošním ročníku. Tentokrát pražské publikum uvidí poprvé v historii portugalského jezdce. Dostihový sport neměl v západní části Pyrenejského poloostrova nikdy na růžích ustláno, až do roku 2012 byly sázky na koně v Portugalsku dokonce nelegální. A tak není nijak překvapivé, že i Ricardo Sousa Ferreira hned na začátku kariéry přesídlil do sousedního Španělska. Ve svých 25 letech nyní patří k nejzajímavějším mladým žokejům jižní Evropy.

Už jako učeň absolvoval půlroční stáž v britském Newmarketu, kde působil ve stáji Sira Marka Prescotta. Po návratu se brzy zařadil do úzké španělské špičky a dvakrát obsadil třetí místo v šampionátu. Aktuálně působí na severu země v San Sebastiánu, což mu umožňuje pravidelně startovat i na francouzských drahách. V letošní sezóně zatím získal 41 vítězství ve Španělsku a dalších 13 ve Francii.

Za své největší úspěchy považuje vítězství ve španělském derby a v prestižním Copa de Oro. Na větší francouzské vítězství zatím čeká, ale připsal si dvě třetí místa na španělských koních v kategorii listed na velkých drahách Maisons-Laffitte a Deauville.

Kromě svých hlavních působišť si už vyzkoušel i starty v Maroku a Polsku, nyní talentovaného mladíka čeká český debut.

Foto: Václav Volf, fotovolf.com